Pořád spolu. Ideální vztah nebo otrava?
Ilustrační foto: ingimage.com

Pořád spolu. Ideální vztah nebo otrava?

14. 8. 2019

Žena jede s kamarádkami do lázní, muž s kamarády na hory. Žena jede k moři, muž zůstává na chalupě. Muž je už třetí víkend za sebou na výletě, žena doma o víkendech pečuje o zahradu. Pro někoho nepředstavitelný model vztahu. Pro jiného ideální způsob soužití, díky kterému vztah vydrží řadu let.

Některé páry si nedovedou představit, že by trávily volný čas jeden bez druhého. Častější je to u lidí vyššího věku. „Můj táta chodil z práce po druhé hodině a vždy se cestou zpět stavil u mámy, která pracovala v obchodě. Když měla do tří, počkal na ni. Když měla do šesti, šel domů a pak se pro ni v šest vrátil. To byl jejich rituál,“ říká padesátiletá Světlana z Prahy s tím, že ona sama si takové soužití s manželem představit nedokáže. „Oni byli spokojení, ale pro mě by to bylo nepředstavitelné. My jsme tak vytížení, že si s manželem kolikrát doma jen necháváme vzkazy a posíláme si esemesky, co kdo má zařídit a kde ten druhý je. Běžně trávíme víkendy každý jinak, manžel je sportovec, já jsem šťastná při práci na zahradě, jezdím na různé akce pro skalničkáře a podobně. Myslím, že právě to je to, díky čemu je náš vztah fajn už pětadvacet let. Naši měli hezké manželství, ale žili jen jeden pro druhého, připadali mi časem takoví unavení stereotypem. A když táta zemřel, máma přestala mít důvod žít a po roce zemřela taky,“ vypráví Světlana.

A co teprve generace jejich babiček. U těch bylo ještě méně časté, že by partneři měli každý svůj program. Sňatek býval vlastně symbolem toho, že od této chvíle jsou ti dva lidé navždy spolu a to znamenalo, že i většinu věcí dělali společně.

Jenže psychologové se kloní k názoru, že občasné oddělení se je zdraví prospěšné. Zejména v situaci, kdy spolu lidé tráví společně hodně času. Je jasné, že jestliže dva zamilovaní lidé hodně pracují, mají na sebe málo času, je jim pak vzácné, když si o víkendu vyrazí spolu na hory. Jsou šťastní, že jsou spolu. Jenže existuje nemálo párů, které jsou spolu od rána do večera a trochu samoty by každému z nich neuškodilo. Velmi často se to týká lidí, kteří nastoupili do penze.

„Bylo pro mě velkým překvapením, jak jsme se se ženou začali hádat. Byly to takové malicherné neshody pramenící z pocitu nespokojenosti nás obou. Vlastně je ani neumím popsat, ale oběma nám bylo jasné, že si nevíme rady s volným časem, s tím, že jsme spolu pořád v našem malém bytě,“ říká třiasedmdesátiletý Jan z Ostravska. Přiznává, že si na toto téma vyhledal na internetu různé články a rady psychologů. A pak se zeptal ženy, co by řekla na to, kdyby si občas každý z nich někam sám vyrazil. „Začal jsem tím, že bych jel sám na pár dní na chalupu našeho syna, že bych mu tam pomohl posekat trávu, připravit dříví a tak. Čekal jsem, co na to manželka řekne. Myslel jsem, že řekne, že pojede se mnou, nebo se bude divit, proč chci jet sám. Jenže ona řekla, že je to skvělý nápad, že už delší dobu uvažuje, že pojede do Prahy navštívit kamarádku, která ovdověla a neustále ji k sobě zve. Že si vyrazí za kulturou, na nákupy, kamarádku rozveselí  Prý sama cítí, že potřebuje občas vyrazit někam beze mě. Až mi to bylo líto, jenže pak jsme to začali praktikovat častěji. A víte, že se pak na sebe pokaždé těšíme?“ vypráví Jan. 

Podobně k životu přistupuje čím dál více starších párů. „Všimněme si, jak se ve městech nebo v nákupních centrech procházejí skupinky dam vyššího věku. Muže se tam takto ve skupinách procházet neuvidíme. Muži preferují jiný způsob trávení volného času, raději si vyjedou na hory, nákupní centra je nebaví,“ podotýká psychiatrička Tamara Tošnerová s tím, že rozdílné názory na způsob trávení volného času jsou častým důvodem nespokojenosti párů, které spolu žijí dlouhou dobu a dostaly se do seniorského věku. „Stává se, že muž chce trávit penzi na chalupě, ale ženě tam po čase začne chybět kultura, kamarádky,“ říká.

Psychologové mluví o tom, že by si lidé měli před nástupem do penze promluvit o tom, jak si představují, že v ní budou žít. Netýká se to jen finančních záležitostí a úprav způsobu bydlení tak, aby bylo výhodné, pokud by se objevily zdravotní problémy a indispozice, ale týká se i vzájemného soužití.

„Budeme teď pořád spolu, uvědomuješ si to? Nikdy jsme spolu pořád nebyli. Nepolezeme si na nervy?“

„Uvidíme. Však ty jsi zvyklá pořád někam běhat, tak budeš stejně žít, jako jsi žila. Klidně si zajeď s kamarádkama k moři, hlavní je, že nebudeš chtít po mně, abych se tam smažil ve vedru na pláži.“

„Já myslela, že by ti to vadilo. Přece nebudeš sedět doma a já se budu válet u moře.“

„Já zas myslel, že by ti vadilo, kdybych řekl, že bych si zajel k Pepovi do Krkonoš. Chtěli jsme si obejít místa našeho dětství, pochodit po horách, udělat pánskou jízdu. Chystám se ti to říct, ale nebyl jsem si jistý, jak to vezmeš, protože Pepova žena se naštvala, že ji nechá doma samotnou a pojede na hory sám nebo se mnou.“

„Tak domluveno, zavolám holkám, jestli bychom příští léto k moři mohly jet.“

Podobný model života praktikují mnohé mladé  páry běžně. Ženy se staly samostatné, vydělávají mnohdy stejně i více jako muži, mají spoustu koníčků. Všimněme si, že dříve bylo slovo koníček spojováno velmi často pouze s muži. Nyní se naopak říká, že mají mnohem více aktivit.

Chci být nějakou dobu sám nebo sama je sice podivná věta hrozící, že ji ten, komu je určena, nepochopí, nicméně, kdo ji umí říkat, bývá v životě spokojenější. Stejně je na tom ten, kdo ji umí přijímat. Naučit by se to měly zejména páry vyššího věku, u kterých hrozí takzvaná ponorková nemoc.

Samozřejmě existují páry, které jsou nejšťastnější, když jsou stále spolu, a je jedno, jestli je jim dvacet nebo sedmdesát. Ale pokud má někdo třeba jen špetku touhy být chvíli sám či jinde, není nic špatného na tom, když ji dá najevo.

Hodnocení:
(4.8 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
dokom dokom
Jsme s manželem spolu téměř 50 let a stále si máme co povídat a je nám spolu dobře. Já občas někam vyrazím sama a on má zase svoje zájmy. Když jsme déle od sebe /nemocnice atd,/ je nám oběma smutno. I když se taky něco zadrhne, vždy se domluvíme. Je to o toleranci a chuti někdy uskočit a netrvat na svém. Samozřejmě po těch letech vím, jak ho rozpálit do běla a on také ví ,čím mě spolehlivě nadzvedne, ale pro to dělat, kdoví jak dlouho spolu ještě budeme a je škoda každého zkaženého dne. Vzala bych si ho znovu.
Blanka Macháčková
Kdybychom s manželem byli stále spolu, neměli bychom si o čem vyprávět. A pak by to byl problém. Nedovedu si představit čtyřicet let doma mlčet.
Libor Farský
Měli jsme s manželkou vždy v týdnu každý jeden den, či spíše večer, pro sebe.
Hana Rypáčková
Záleží na,společných a odlišných zájmech, zda tráví víc času spolu nebo ne. Manželství není zlatá klec, když si důvěřují.
Svatava Páleníková
Ideální je, když se ti dva spolu dožijí vysokého nebo "přiměřeného" věku. Já jsem to štěstí neměla. A možná bych byla radši, kdyby to byla otrava, než nic...
Helenka Červenka
Mám teprve před svatbou :-) ale za těch patnáct let, co jsme spolu, se do ničeho nenutíme, dáváme si svobodu, já ráda cestuju, on rád kutí v dílně. Je to o toleranci, důvěře a pochopení. A zatím nám to drží :)
Marie Doušová
Ano, manželství není vězení,ale svazek dobrovolně přijatý dvěma lidmi,kteří jsou rádi spolu,ale také musí mít každý své koníčky a svou nutnou samotu . Vztah mi vydržel už 48 let a stále se máme rádi a nemusíme spolu trávit veškerý čas.
Věra Halátová
Každému páru, jak jim to vyhovuje. Ovšem takových "šťastných" starých dvojic jako na fotografii, ve skutečnosti vidím jen málo.
Zdenka Jírová
Jsem pro občasné rozdílné trávení volného času .
Jana Šenbergerová
Jak kdy a jak pro koho. S prvním mužem jsme měli zcela odlišné zájmy i priority, dokonce i různé přátele a vyhovovalo nám to. Téměř absolutní svoboda s vědomím závazku. Nemohla jsem pochopit kamarádku, která bez manžela málem neudělala ani krok. S tím druhým jsem na tom stejně jako ona. Jsme s malými výjimkami spolu 24 hodiny denně už 9 let a také nám to vyhovuje. Jsme protivy, které se přitahují a fungují jako soukolí. Dali jsme se dohromady, protože jsme chtěli být spolu, a to za všech okolností. Samozřejmě se to neobejde bez pochopení a tolerance. :-)
Eva Kopecká
Pokud se potkají dva se stejným názorem na tuhle pro vztahy důležitou věc, je to dobře pro oba. Dneska se víc o všem mluví, tak je větší šance se líp domluvit. Když se potká samostatný jedinec s mnoha známými a koníčky s jedináčkem, co má zájem jediný, a to návštěvy u rodičů a rozebirani věcí soukromých s nimi, jak to může dopadnout....Klan tří spiklenců postupně udolá jedince, jemuž dovolili být jeho součástí k obrazu svému. Jak tomu kdo řekne, je jedno. Psychologická masáž...nátlak.....a tak jedinec pod tlakem, aby byl klid, aby rodina zůstala zachována, se podřídí. Uplyne deset dvacet let. A podřízený jedinec zjistí,že když se ohlédne, má za sebou práci, domácnost,děti, a nic víc. A vyhlídka? Totéž. Jen s tím, že péče o děti bude vystřídána péči o rodiče. Ano. Je hezké mít kam patřit. Být součástí rodiny. Ale nesmi to být vyváženo tím,že má jeden pocit absolutní podřízenosti...vždyť aby byli lidi spokojení, šťastní, měli by mít všichni něco pro radost. Neměl by jeden mít hlavní slovo a druhý pocit, že jakmile řekne svůj názor, bude ukřičen, ubit argumenty. Ať si každý žije, jak umí. Po svém. Pokud v páru, pak rovnoprávné. Po domluvě. Zrovna tak, jako by měla oběma vyhovovat frekvence stylů, ať s rodinou, tak těch mezi těmi dvěma, tak pokud mají být oba spokojeni, musí fungovat i tohle. Pro někoho je 24hodin pohromadě mor, pro někoho snesitelný i vítaný normál. Jakmile má jeden pocit omezení, vězení, kontroly, a druhý chuť ovládat a kontrolovat, řídit a komandovat, je to špatně.
Marie Ženatová
Paní Danka R. to napsala tak, jako bych to asi napsala i já - takže se už nemusím opakovat, díky
Danka Rotyková
Asi jsem jinak nastavená než většina lidí. Od dětství mne bavilo někam patřit, tedy do větší rodiny, ale jak to šlo, unikala jsem jejich společnosti. Pokud jsem mohla jet kamkoli sama, o to víc jsem si užívala návratu domů. V manželství jsem měla také moc ráda svou svobodu a volnost, stejně tak i manžel. Náš vztah to určitě posilovalo.
Zdenka Soukupová
Vždycky záleží na tom, jak si to ti dva nastaví. J když jsme měli s manželem mnoho společného, neumím si představit, že bychom trávili veškerý čas pouze spolu. Měli jsme přátele a zájmy společné, a pak každý ty své a vzájemně jsme to respektovali. Vyhovovalo to oběma a problémy nastávaly vyjímečně a menšího rázu.
Alžběta Kusá
Jsme s manželem 35 let a 24 hodin denně. Sami jsme byli jen chvíli, když druhý byl v nemocnici. Nikdy jsem se se svým mužem nenudila, nikdy mi nelezl na nervy, jsem v jeho přítomnosti velmi ráda. Ráda s ním sdílím jeho záliby, kdy je vždy pro mne po jeho boku místo! Těšíme se oba do důchodu (za pár), protože to se tedy teprve užijeme!!! S úsměvem přeji hezký den!!
Hana Rarasch
Každý jsme jiný. Jsem vdaná 45 let, překonali jsme spousty překážek i zdravotního charakteru, synové mají své rodiny, jsme ve stálém kontaktu, ale neumím si představit , že bych dovolené ani jiné společné volno trávila bez manžela. Denně si povídáme, plánujeme i maličkosti v bytě i rekreačním domě, cestování, nákupy... Ne, že bychom si nevyměňovali názory, to snad ani nejde, ale v každé minutě máme na sebe vzájemné spolehnutí.
ivana kosťunová
Každý vztah se vyvíjí, pokud začne být svazující, omezující , je to špatně. Způsob občasného odděleného trávení volného času vztah nejen oživuje, ale i upevňuje.
Mirek Hahn
Do kamene tesat ! Manželství není vězení :-)