Tento článek berte jako doplnění nebo pokračování článku Jaroslava Chatváta „Lesy černé, lesy mé….“ Ze dne 15. 10. 2019. Zde.
A hned něco ze života. U nás je na místě bývalého kravína, kde zbyl jen betonový plac, překladiště a výroba palivového dřeva. Se zaměstnanci se trochu znám, takže když jsem chtěl palivo na zimu, nabídli mi „macany“ s průměrem kmenu nad 40 cm ve dvoumetrových délkách. To se s běžnou „motorovkou“ musí řezat z obou stran, nebo sehnat padesátku lištu, ale musí se to pořezat na místě, kam to padne z auta, s tím nikdo už nehne. Souhlasil jsem, pilu mám, v lese jsem dělal, a tak jsem doufal, že si bez problémů poradím se zpracováním do formátu, který vyhovuje mým kamnům. Ale proč nabídli kmeny nad 40cm? Čím větší průměr, tím větší výtěžnost dřeva z kubíku na rozdíl třeba od „laťoviny“, a pro mne to bylo dost výhodné. Jak jsem se rozhlédl po jejich areálu a strojích, zjistil jsem, že mají hezkou (červenou) linku na zpracování dřeva. Řeže to na 20 až 40cm a hned to protáhne štípačkou, ale zpracuje kmeny jen do 40cm v průměru. Takže jsem dostal dřevo pro ně už nadměrné a nevhodné. Když mi to kamarád z auta sklopil na dvůr, no, to byla pohroma, jak v lese po vichřici. Nabrousil jsem pilku, dolil palivo i mazivo a šel na to. Ale uf...za chvíli bolela záda. Vše se řezalo na zemi a v předklonu, a to není už nic pro moje staré kosti. Dělal jsem z toho placky do tloušťky asi 12cm. Ty se dají odnést jednou rukou a lépe prosychají. Rovnal jsem to do figury a přikryl plachtou. Tak to bylo loni a dnes se už jen ohřívám. Tenkrát jsem si nanosil asi deset těchto placek ke krbu, ale pak jsem odjel na pár týdnů a po příjezdu bylo celkem teplo, tak se netopilo.
Jak tak sedím u PC, začali mi lézt po monitoru broučci, no, ale to se na vesnici stává. Napřed jsem je honil Biolitem, ale asi jim chutnal a množili se dále. Když už jich ale byly desítky, tak jsem pojal podezření, že jsem někde chyt nějakou verbež jako třeba štěnice nebo šváby, a že mne to sežere, nebo vysaje až na kost. Tak jsem jednoho chyt, dal pod lupu a začal hledat podobné broučky na netu. Ha, byl to kůrovec co se nalíhl z těch polen u krbu, nevím, jak dlouho se líhne, ale u mne to byly snad tři týdny.
Z Wiki kůrovec zde.
Tak to byl loňský rok, a budu pokračovat dějem, ale už z letošního roku. Projel jsem s náklaďákem náš státeček od Šumavy - Vyšší Brod - až po Karlovy Vary, Most, Děčín, severní i jižní Moravu. Všude na krajích lesů u cest spousta natěženého kůrovcového dřeva připraveného k odvozu, ale kam? Auta „dřevoklády“ jsem potkával po stovkách denně a vozili to jedni na sever a druzí na jih. V televizi brečeli, že toho dřeva mají přebytek a nevědí, co s ním. Tak mi napad nápad, jak „levně“ získat palivo, a bral bych i celé auto kmenů. Našel jsem si lesácké stránky, kde nabízeli „levné“ palivo, už od 400.- za kubík nebo plnometr, už nevím. Tak jsem zavolal na pár telefonů, a dozvěděl jsem se, že skutečná cena je 850.- za metr + doprava. Tak to by mne vyšel metr dost nad tisíc korun, dráž než z našeho skladu.
A teď k tomu kůrovcovi, možná vám to z předešlého textu dochází. Ten brouček nikdy neopustí pokácený kmen úplně a mnoho třeba opožděných larev v něm přebývá i po vytěžení a rozvozu lidem jako palivo, kde se dále dolíhne a namnoží v okolí dalších vesnic. Těch zásob na zimu jsem viděl u chalup mnoho, někdy i několik aut, ale jen jsem tiše záviděl. Chyběly mi známosti k levným zdrojům, místo na uložení i peníze na několikaletou zásobu.
Letos přišli na způsob, jak se tohoto dřeva zbavit. Vozí se k nám v lodních kontejnerech mnoho výrobků z Číny a zpět jezdily prázdné. Tak je nacpeme kůrovcovým dřevem, přidáme krabičku, co během několikaměsíční cesty ty broučky vyhubí, a Číňani se mohou stát velkovýrobci papíru, na nic jiného se tento materiál již nehodí. Ale možná i na palivo, protože broučkové jsou jistě už kaput.
Vysoce odborný článek i s historií kůrovcových kalamit je zde.
Je to již dlouho, četl jsem knížku povídek od Karla Klostermanna „Ze světa lesních samot“ kde ze zabývá také Šumavskou kalamitou z let 1868-1870. Tehdy všechno obyvatelstvo vzalo sekery a pily a jen s volskými potahy polomy a kůrovcové dřevo dokázali zpracovat. Předpokládám, že navazovala i preventivní opatření a nová výsadba.
No a co závěrem. Nevěřte nikomu, a hlavně médiím, co se týče boje s kůrovcem. Na mne to dělá dojem, že veškeré „odborné“ články jsou jen věšák na reklamu. Dřeva je přebytek, ale ceny dražší než při běžném prodeji. Za druhé, kůrovec a jeho „sadba“ se rozváží jako palivo všude po republice, takže podle mne kůrovcová kalamita skončí, až nebudou mít ti broučci co žrát a pojdou hlady, a tudíž nebude už ani prkno na skladě.
PS. Okolo tohoto tématu se stalo ale již od doby první republiky mnoho chyb, ale hlavně politických rozhodnutí. Ať jde o zodpovědné lesáky a jejich jmenování systémem „já na bráchu..“, aktivity Zelených nebo cenové politiky, co se týče zpracování a prodeje dřeva. Bude to pokračovat tak, že stát nebo EU investuje velké peníze do obnovy lesů a jak je zvykem, bude práce a peníze, zaměstná to stovky odborníků a času v televizi, ale lesy stejně nikde.
Další téma a zase na dlouho je likvidace polomů v Brdech v roce 1942 „Třetí říší“, ale to zase jindy.
Podle tajné zprávy ještě někde kousek lesa zbyl.
