Soni, je to krásné povídání a úplně mi mluví z duše.

cestovat s tebou je výborné těším se na pokračování

Osudy lidí jsou opravdu nevyzpytatelné.A pokud si někdo z druhého udělá"vrbu",bývá to i občas zajímavé,A uznávám,že ne vždy příjemné.Díky.

Krásné.

Olinko, taky mám moc ráda Jitku Molavcovou a Pyšná princezna mi spolehlivě vylepší náladu. A ten recept je bezva: hned ho vyzkouším.

Zuzanko jste plodná pisatelka a přeji vám, jak výhru , tak i to jak hezky prožíváte svůj život. Je to inspirující a děkuji. Hana Šimková

Já už se fakt vždycky těším, co na nás zase "sešlete"! Tak hodně další inspirace. Jsem Beranka a Berani jsou dominantní a ctižádostiví. A když Vám říkám, že jste dobrá, tak to už je ode mě co říct! Zkuste to někde vydat.

Už se opakuji, ale tohle je přesně to, co Vám sedí nejvíc. No, redakce to do hlavní nabídky nedala, ani Líbej mě. Pro někoho v tomto věku možná příliš smyslné. Ať si každý zvolí, co chce. Někdo Maminku, někdo Líbej mě. Jsme přece každý originál. Moc fajn!!

Je to velké umění, psát lyriku nebo přímo milostnou lyriku, a přitom nesklouznout do sentimentu. A na to Vy jste fakt dobrá. Máte to v sobě jako trvalý dar. Škoda, že tyhle stránky nezná i mladší generace, asi byste se jim taky líbila.

To jste měla zase svůj správný den, obě - Miluji i Noc- jsou moc krásné.

Tohle se mi moc líbí.

Krásná a pravdivá slova

Moje maminka umřela, když jsem byla mladá, měla velmi těžký konec. Neustále se mi zjevovala ve snu, vždy v té závěrečné fázi života, i když jsem věděla, že je mrtvá. Pak jsem od ní ve snu dostala dopis, že je jí dobře a je někde, kam já za ní nemůžu. V radosti jsem jí odpověděla, ale pak jsem si uvědomila, že neznám adresu. V tu chvíli jsem ten svůj dopis hodila do vzduchu a tam ho zachytil vítr a odnesl. Pochopila jsem, že byl doručen. O umírající mamince se mi totiž od té doby už nezdálo. Moc Vás zdravím. Těším se na další milostnou lyriku. Zuzana

Jste vtipná, prímová, píšete s nadhledem a máte svěží styl, dovedete si ze sebe lehce utáhnout a to všechno mi vyhovuje. Pěkný pozdrav z upršené Prahy, váhající mezi jarem a létem. Zuzana

Ta druhá část je úžasná. Občas se vyjádříte opravdu mimořádně, že by Vám profík záviděl. Fajn, super!

Bravo, paní Zuzano!

Dobrý den paní Zuzano a děkuji za váš přízpěvek. Opravdu mě už štval ten věčný pláč nad uplynulým životem. Ten nadpis nad můj článek mi tam změnila redakce. Já jsem tam měla Jak se dívat ve stáří na jaro.Zdraví vás Hana

Super, paní Šimková, trochu jste mi vzala vítr z plachet, protože už jsem se taky chystala do vší té nostalgie za nevratným mládím rýpnout. Ale stejně to udělám! A ještě něco: Vím, že Vy to myslíte ve správném smyslu, ale než pojem "smířit se se stářím" bych raději použila "spřátelit se". Smířit se, to pro řadu lidí představuje rezignaci. Mějte se moc fajn, taky seniorko! Zuzana

Milé a dojemné .Mám ráda vaše básně.

Jaro jsem měla vždycky ráda. Nejsem sice Ferda zahradníček, ale zelenou barvu miluji a také žlutou, bílou a i jiné.S manželem jsme jezdili na chatu na Slapech a tam trávili hezké dny. Plánovali si, jak si to tam užijeme až budeme v důchodu, koupíme si pejska a budeme se s ním procházet tam, kam jsme ještě nestihli zajít. Člověk míní, život mění.Manžel mi zemřel a já už na chatu nemůžu jezdit. Co teď. Pořídila jsem si tedy toho pejska, ale chata již není a kam s ním, po Praze to tedy nejsou moc zajímavé procházky pro psíka a nakonec jsem si pořídila malou zahrádku, spíše záhumenek, s malou chatičkou, 20minut od bydliště. Moc tam nezahradničím, pouze pár květinek, jednu cuketu , jednu okurku, nějaké bylinky, pár rajčátek, sezení s lehátkem a procházky po okolí s pejskem, kde nejezdí moc aut, sem tam kolo a pejskaři se svými psími kamarády. Vlastně jsem si pořídila detašovaný balkon, kde trávím své druhé krásně kvetoucí a zelené jaro. Kolem jsou lidé s podobnými zájmy, psík tam pobíhá, má práci, protože hlídá a pozoruje okolí .A letošní jaro je zvláště vydařené.Podařilo se uskutečnit setkání spolužáků ze základní školy po 50letech. Netušila jsem, že mne to tak zasáhne. Bylo to moc pěkné setkání. Poznání, že jsme dospěli duševně a měli si co vyprávět, mne nejen překvapilo, ale i moc potěšilo. Obnovila jsem kamarádství z dětství, které jsme zpečetily návštěvou divadla a i vinárny. Bylo to moc fajn. A bude určitě pokračovat. Člověk musí stále začínat znovu a ty nejlepší věci se stávají, až když je nejméně očekáváš.