Politicky vyprofilovaný názor autorky je otevřenou obžalobou současného premiéra. Nepochybuji o tom, že má pro svá sdělení důvody, ale závěrečné věta " Evropou obchází strašidlo - strašidlo komunismu! " mě téměř vyděsila faktem připomenutím Manifestu komunistické strany. Poslední větu jsem si zapamatovala z článků pana Mendlíka, s poselství mnou akceptovatelným: "Lidé bděte - neblbněte!" Budu se opakovat, ale jeden zvláštní pán pečující o labutě na Zámeckém rybníku tvrdí, že pod záminkou Covidu jsou zakuklení mimozemšťané. Těším se na jeho reakci, až mu sdělím, že za Covid mohou komunisté. :-)

Dojemné vyznání úcty, lásky a vděčnosti. Dříve byla větší rodinná soudržnost a jak je patrné z Vašeho článku, to pouto přetrvá navěky.

Pane Mračku, zadání jste splnil skvostně, gratuluji.

Děkuji za článek, který se mne právě týká...

Děkuji za hezkou básničku.

Také jsem podobné věci zažila. Ale naštěstí často chodím do malé prodejny, kde už skoro všechny pokladní znám aspoň od vidění. Už akceptovaly můj “systém”, jen se občas diví, že chci vidět i displej zobrazující co a za kolik právě namarkovaly. Občas nestíhám, ale občas nějakou tu “chybku” reklamuji.

Jak se říká - máte víc štěstí,než rozumu (nic ve zlém),to se každému nepodaří,přeji hodně pěkných dn do dalšího života. :-))

Díky za nádhernou procházku dobře "průchodnou" Prahou. Už mám prolistováno, pročteno, a dokonce i dvě sloky pro "možná" příští rýmovačky nad novým kalendářem. :-)

Jen Maruško pospíchej určitě pro tebe světlo svítí

Rozdávat je hezké.

Hano ,zase vtipně napsaná situace, kterou někdy řeším i já a to hlavně s tou lednicí a zmenšujícím oblečením,které odmítá se zvětšovat podle potřeby. Zajímavé rohlíčky ,ale když je budete namáčet do kávy ,tak určitě budou výborné. Nemusejí se tomu říkat rohlíčky, ale vtipné kousky k nedělní kávě.

Dcera mého přítele s manželem zachránili ve svém domě u Kolína už několik kočiček - polodivokou maminku a různá koťátka, přicházející od sousedů. Jezdili s nimi na veterinu, mamince zaplatili operaci, u domu vytvořili kočičkám úžasné podmínky na přežití. Poslední koťátko si vzali do domu. Musí to být krásný pocit. :-)

Pro mě je to rozumný pohled na samotu. Kdo opravdu nechce být sám, má spoustu příležitostí to změnit. Někdo je sám jen proto, že se s nikým nesnese, nebo nikdo s ním. I to je volba.

Španěly posoudit nemohu, neznám je. Byla jsem před asi 14 lety jen zcela krátce v Madridu, a to na výroční schůzi Mezinárodního vojenského archivního výboru. Vždycky mi byly velmi nepříjemné býčí zápasy. To je jediné, co mě napadá. Zajímavé jako vždy, Věrko, díky.

Letos poprvé nemám umytá okna, vyprané záclony, ani ozdobený domek světýlky, jako v předešlých letech. No a co. Mám napečeno 7 druhů cukroví (od každého cca 120 ks), dva druhy právě dozdobuji, 23. upeču 10 vánoček a štrůdl. Jsem v klidu, po jakém touží mnohý chlap a jsem moc ráda, že jsem do tohoto stavu po dlouhých letech dospěla. Konečně svátky klidu, míru a prožívaného štěstí :-)

Moc pěkné, místy až dojemné, vzpomínání. Mnozí z nás jistě znají pocity podobné, ne každý je však dokáže tak pěkně vyjádřit.

Důvěra je krásné slovo a pokud chybí, je život pustý. I smutek se může s tímto slovem rozmělnit. Děkuji za zamyšlení.

Hezký příběh s vtipnou pointou, děkuji.

Ukažte mi někoho, pane Vácho, koho to baví...my, kteří se držíme, jsme na tom vlastně dobře a měli bychom být rádi. Já myslím spíš na ty, kteří to odnášejí nejvíc - na zdravotníky v prvních liniích, na ty, kteří jsou v domovech důchodců sami, odkázáni na péči ostatních, které se bude možná teď nedostávat...jsem omezená, nemohu si dělat, co chci, ale pořád jsem na tom líp, než ti, kteří nastavují za nás ostatní kůži !!!

Každý má něco oblíbeného. Pamatuji si, že maminka ráda dělala vanilkové rohlíčky, ale ty na mě byly moc suché. Já vždy milovala linecké. Teď už takhle nemlsám. Díky za hezký příspěvek včetně receptů