Další dramatická zápletka, moc pěkné čtení ze současnosti. Vlaďko, těším se na pokračování.

Váš článek vyvolal vzpomínky na jednu závodní rekreaci v těchto končinách. U rybníka v blízkosti jednokolejky byly umístěny asi tři maringotky, ve kterých jsme trávili týdenní pobyt nejen u vody, ale doslova ve vodě. Bylo to o prázdninách a lilo tak, že nám začalo zatékat a hrozilo, že se octneme se vším všudy v rybníku. To váš pohled na Novou Bystřici je mnohem radostnější.

Maminka zemřela v lednu. Závěť nenapsala. Jsem jediná dědička. Na vyřízení pozůstalosti nespěchám.

Jsem asi "ostuda" že já v Praze narozená a stále tu žijící, jsem nikdy nebyla v Radlicích. Jen jsem přes ně přejížděla.

Silný příběh v několika slovech, děkuji.

Kdy bude casting na hlavní roli? Počítáte s natáčením i v naší české kotlině? Přimlouvám se za Adršpašské skály. - Díky za mimořádně humorný nápad.

Mě taky. A pamatuji si různé výroky důstojníků, o kterých mi vyprávěl jeden kamarád. Třeba když velitel místo Nalejme si čistého vína říkal Soudruzi, nalejme si červeného vína. Díky za hezké vyprávění.

To je škoda, Jarko, četla bych i nadále. Tak doufám, že budeš psát i o výletech u nás (třeba i o Týně:-D). Díky, moc mě to bavilo.

Hezké vyprávění, zajímavé. Ráda čtu o snech a taky ráda sny v noci prožívám. Kupodivu se mi nyní v té šedivé době zdají sny barevné a skoro dobrodružné. Jsou plné lidí ze všech období života. Nejhorší sny jsem měla, když v práci toho bylo hodně a já jsem celé noci "pracovala" ve snu :-)

Nejsem trpělivá a zručná. Obdivuji rukodělné výrobky třeba na jarmarku, ale háčkované věci jsem nikdy nemusela.

Hezký článek, některá místa znám, ráda bych se vrátila.

To je silný příběh o velké bolesti i o velké lásce. Přeji Jarmile hodně síly , věřím, že jí jsou vnoučata radostí a morální oporou.

Dobrý nápad oslovit veřejnost. Samozřejmě se nechám naočkovat, protože chci žít a ne přežívat.

Ráda jsem si sem na chvíli odskočila a bylo to fajn.

Tím, že vláda očkuje jen represivní složky, dává najevo, že se bude svému konci bude bránit zuby nehty. Na lidi a jejich potřeby zjevně kašle. Nás je mnoho soudruhu předsedo vlády!

Moc hezká báseň. Kde se taková hůl dá koupit? Teď asi nikde.

Snažím se si udržet humorný nadhled.

Zajímavý článek. Souhlasím s Bárou, že zdraví fyzické a mentální má být v souladu. Kalokagathia patří i k mému životnímu krédu. Bez kontaktu s nejbližšími bych nemohla fungovat.

Tak tady mám problém. Nehromadím, ale neumím vyhazovat věci, které mohou ještě sloužit, ale nikdo je nechce, protože si raději koupí modernější. Za každou věcí vidím lidi, kteří jí vdechli život, i ty, kteří mi ji třeba darovali. A tak stárnou se mnou a zatímco můj osud je zcela jistý, jejich je stále nejistý. Věci zbytné už dávno nekupuji a evidentně doslouživší vyhazuji. Hezky jste to napsala, asi si budu článek občast číst znovu. Také jsem došla k názoru, že toho, co opravdu potřebuji, je stále méně a méně.

Haničko, jsi nápaditá, ty Tvé pohíádky, úvahy a další jsou čím dál lepší.