Psychika
Největší strach seniorů: Nechci být na obtíž
Komplikuji vám život. Máte se mnou jen samé starosti. Jsem vám na obtíž. Kdybych tady nebyl, měli byste to jednodušší. Takové věty příbuzní často slýchají od starých a nemocných lidí. To, co dřívější generace považovaly za naprosto přirozenou fázi života, nyní označujeme výrazem: Být na obtíž.
Vypnula jsem plyn? Zavřela jsem okno? Kdy začíná duševní porucha
Zamkli jsme dveře od domu? Vypnuli jsme žehličku? A co sporák, nevařili jsme na něm před odchodem? Panebože, já si zapomněla dezinfekční gel, co když někomu budu muset podat ruku a pak ji nebudu mít čím vyčistit? Takové myšlenky dovedou pořádně komplikovat život, zejména, když se vracejí pořád dokola.
Blbá nálada, deprese. Pozor, není to totéž
Mám depku. Ta věta se stala běžnou součástí slovníků mnoha lidí. Jenže tak velmi často označují stav, který je ve skutečnosti špatnou náladou, přechodným smutkem. Deprese je něco zcela jiného. Pokud někdo tyto pojmy nedovede odlišit, škodí tím sobě i svému okolí.
Umíte se divit? Je to zdraví prospěšné
Údiv, úžas, překvapení. To jsou pocity, které s přibývajícími léty mizí ze života. Čím je člověk starší, tím častěji mívá pocit, že už všechno viděl, slyšel, zažil a tudíž ho nic nepřekvapí. Jenže lidé, kteří se umí divit, prožívají vyšší věk ve větší pohodě než ti, kteří to už zapomněli.
Paretovo pravidlo je pomocník k lepšímu životu
Úspěšní lidé umějí hospodařit s časem. Vědí, že když se člověk snaží takzvaně přetrhnout a dělá i to, co nemusí, zpravidla nesklidí očekávaný obdiv.
Dělám to pro tvé dobro aneb Když příliš péče škodí
Už jsi snědl jogurt? Musíš si dát jogurt každé ráno, tak neodmlouvej. Vezmi si ty teplé ponožky. Ne, nesmíš jíst ty buřty. Prostě nesmíš, víš přece, že ti uzeniny nesvědčí. Neodmlouvej, starám se o tebe, dělám to pro tebe. Ne, to nejsou věty, které říkají rodiče malým dětem. Tyto věty velmi často slyší od svých blízkých senioři.
Dělám to kůli tobě. Věta, za kterou se mnohdy skrývá falešná motivace
Zhubnu, abych si našla partnera. Začnu cvičit, aby o mně manžel zase začal mít zájem. Začnu chodit na túry, protože se manželce líbí soused – turista.
Určitě je to jinak aneb Život s věčnými pochybnostmi
Žijí mezi námi a není jich málo. Věční zpochybňovači všeho. Jsou to lidé, kteří často používají výraz: Kdo ví, jak to je ve skutečnosti? Když vidí šťastný pár, jsou přesvědčeni, že je to jen falešná hra na lásku. Dovedou zpochybnit úplně všechno. Život v jejich blízkosti není nic moc.
My to dělali lépe. Proč zkreslujeme minulost?
To špatné z paměti mizí. Nepříjemné zážitky lidé vytěsňují. Ve vzpomínkách zůstává to příjemné, hezké, ale mnohdy zkreslené. Je to jedna z nejčastějších neshod mezi generacemi. Starší lidé totiž velmi často používají věty: My to dělali lépe. Za nás to bylo lepší. Dříve to tady bylo hezčí...
Dilema ve stáří. Prodat milovanou chalupu?
Manžel zemřel, manželka nemá řidičák, nemůže tudíž jezdit na chatu. Přišla nemoc, člověk nezvládá práci na své zahrádce v kolonii za městem. Chalupa, kterou někdo budoval celý život, chátrá, protože dotyčný už nemá sílu ji udržovat.
Pomozte mi. Proč je to těžké říkat?
Já to zvládnu. Ne, nic nepotřebuju. Bylo by hloupé přiznat, že tomu nerozumím. Přece nebudu někoho prosit o pomoc. Takové věty si říká mnoho lidí vyššího věku. Žijeme v době, kdy slabost není v módě. Trendem je být výkonný, schopný, ovládat technologie, umět se pohybovat v moderní době. Jenže umět si říct o pomoc není vůbec špatná dovednost.
Muži zvládají nemoci hůře než ženy
Když se muž dozví u lékaře nějakou diagnózu, vyrovnává se s tím mnohem obtížněji než žena. Proč tomu tak je? Na to téma sice existují vědecké studie i úvahy odborníků, ale nejvýstižněji stejně situaci charakterizuje starý vtip: Jak se jmenuje smrtelná mužská nemoc na čtyři? No přece rýma.
Samaritánský syndrom. Vada, s níž se špatně žije
Obětovala jsem vám celý život a vy se ke mně za to chováte tak ošklivě. To mám za to, že jsem po tvém boku zestárla, co teď z toho mám? Život je nespravedlivý. Pořád se starám o druhé a nikdo mi to nevrací.
Sebevědomí. Kdy ho máme nejvíce?
Sebevědomí, sebedůvěra, uvědomění si toho, co umíme, v čem jsme dobří. Duševní klid, rovnováha. To jsou vlastnosti, které člověku v životě výrazně pomáhají. Souvisí nejen s povahou, ale také s věkem. Tak co myslíte, kdy je člověk sebevědomější? Ve dvaceti nebo v šedesáti?
Stres vypínejte, ne však úplně
Stres je program nastavený v lidském těle na přežití ohrožení. Ve vyspělé společnosti se ze stresu nárazového stává chronický, a to je ten, který škodí a dokonce zabíjí. Ovšem bez určité míry stresu zase zleniví naše regulační mechanismy a klesá odolnost a výkonnost, a to je hrozbou zvláště pro starší lidi.
Doporučujeme
Články z Drbna.cz
Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.
Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:
- Váš nejnovější článek
- Nejnovější komentáře k vašim článkům
- Nové vzkazy od přátel
- Nové žádosti o přátelství
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí.