Toť otázka, Dano. Dnes je u nás opravdu leden. Jak dlouho, ale?

Čistá špína je hezký protimluv. S tím, o čem píšete, mám bohaté zkušenosti celý život. Když se ještě nosily věci do čistírny, vždycky se mi povedlo zajistit, aby tam brzy musely zas. Bavlněná trička a skvrny od oleje, to je moje specialita dodnes. V této oblasti máme určitě všichni bohaté zkušenosti. Dědova mísa mě od dětství naplňovala smutkem. Vždycky jsem z ní vnímala neúctu ke stáří, ale nakonec jsem měla radost, že syn pochopil. Vlastně také oxymóron. Zajímavé propojení prózy s poezií.

Ano, Hanko, je to tak. Ale mám trochu obavu, abychom pak nedopadly jako v tom vtipu: Říká manžel manželce: když už vám zavřeli ty kadeřnictví a kosmetiky, tak alespoň nesundávej tu roušku!

Hezká vzpomínka, také by mě zajímal jeho další osud.

Pravdivý článek.Mohl bych připojit podobné poznatky,ale nechám to do ,případné,diskuze.

Rostlinku vůbec neznám, natož abych znala její léčebné účinky. Díky Dano za další info do mé mozkovny :-)

Věro, moc hezké čtení, díky.

Pěkné a podnětné, zvlášť v dnešní době. Jen malá faktická poznámka: Dante není pochován ve Florencii (tam je jen kenotaf), ale v Ravenně. Florencie o jeho ostatky už léta marně usiluje.

Ano,je to tak.

Ano taková skříňka, jako je například na obrázku v první řadě ta zelená nalevo s tygry by určitě dadala konečně ten správný šmrnc mému, jinak pěknému, ale strohému bílému pokoji s moderním nábytkem z obchodního domu IKEA. Dal bych na ní velkou barevnou televizi, a když bych televizi vypnul, tak bych nebědoval nad černobílým světem a ponořil se do snů – do toho zeleného pralesa na té skříňce.

Na obrázku je vchod do hradu Valdštejn. Článek jsem nečetla, je pro mě moc dlouhý.

Hádanka: Jaké číslo a jméno na dresu má ten neviditelný smrtící hráč, který dětem přidává volné dny, kdy nemusí do školy a „učí“ se jen na dálku, ale nikdo ho z dětí a rodičů za to nemá vůbec rád a děda s babičkou ho přímo nenávidí až k smrti?

Rozumím Vám, také mi moc chybí divadlo a kultura vůbec. Ale program na poslední den v roce jste si zvolil povznášející, sváteční.

To je fajn, akorát nevím, co to jsou valšské ořechy. Že by opět nepozornost? Omlouvám se předem.

Jano, tu knížku mám doma. Dokonce jsem si v ní zaškrtávala zeleným zvýrazňovačem. Splňuji většinu tebou uvedených „bodů“. Přesto nejsem optimista, ale realista. Nikoliv pesimista.

Moc hezké rozjímání, potěšilo mě a tak nějak pěkně uklidnilo. Díky, Jituš.

Jo – to jsou starosti, 50. léta na vás, v půl páté šlapat 10 km jaro – zima na kole a v 6 hodin už nástup v montérkách u soustruhu v Kolbence s termoskou s bílým kafem a krajíčkem chleba se sádlem na celý den a plnit plán ve šroubárně minimálně na 120% a starosti o psí deprese byste nechali určitě jen navoněným paničkám zazobaných kapitalistů z vólstrýtu . A smutné psí oči by jste upínali jen vy sami na kalendář, kdy už bude den branosti.:)

Nádhera, pohlazení na duši. Děkuji, Eleno, za krásné záběry přírody, která je pro mne vždy nadějí v lepší příští.

Děkuji za článek, s nímž velmi souzním. Psaní je dobrá terapie, navíc připomínání si pozitivních, i velmi drobných jevů, se využívá i v psychologickém poradenství.

Připojuji se s přáním vybalancování dobrých a složitějších stránek života.