Růženko, tak na tenhle příběh si už vzpomínám, to už jsem tu tehdy nějaký den byla. Ale ještě jsem neměla ve zvyku psát vzkazy. Tak Ti ho píšu až po 3 letech. Jsi srdečná a vtipná, s vypravěčským nadáním, a máš tu na portálu své stálé místo.

Laďo, tak tento recept znám a okurky podle něj nakládám. Jen místo spolarinu dávám ještě jednu lžíci cukru. Potvrzuji, že okurky jsou velmi dobré.

Děkuji za vzpomínku na báječného pohádkáře H. Ch. Andersena.

Krásné, běžné a poetické.

Tys, Honzo, také zvolil pěkný humor s nadsázkou. To už tu od někoho známe. :-) Ale nepochybuji o tom, že se vám tam ve skutečnosti líbí, jinak byste tam přece po roce nejeli znovu.:-))

Paní Antonie Hegrlíková ,zůstane pro nás "Dobrušťáky" navždy maminkou F.L.Věka,ráda se k nám vracela a s láskou vzpomínala s ostatními kolegy na natáčení tohoto úspěšného seriálu.Byla nejen úžasná žena a herečka ,ale také velmi skromný člověk. Bude navždy v našich srdcích!

Svíčková je jedno nejoblíbenější jídlo mých vnoučat. Maso jako "dort" a to z pravé svíčkové je a knedle k tomu. Babička jim to ráda uvaří. Musíme se skutečně hodně pohybovat. Knedlo, zelo, vepřo a Plzeňka je mé oblíbené. Domácí nudle dělám doposud. Většina turistů ze zahraničí si dává tato naše oblíbená jídla a jak si pochutnávají ........

Známý citát Christiana Diora : „Parfém toho o Vás prozradí víc než Vaše písmo“, je velmi pravdivý a moudrý. Časem každý sám pozná, kolik je optimálně možné parfému použít. Nezapomínejme, že parfém reprezentuje i charakter naší osobnosti, u žen umocňuje krásu, eleganci a intelekt.

Zuzko, to ani nemusíš. Stačí, že tvé verše jsou nadčasové.

Takováto vyprávění čtu moc ráda. Vždycky si vzpomenu na naše různá zvířátka, která mým životem prošla, krátce či na řadu let.

To je docela překvapení, to číst, protože já jsem byla v Terstu v srpnu 2008, ale služebně na výročním zasedání Mezinárodního archivního výboru, a to se konalo přímo ve městě, kde bylo jen nábřeží, zatímco pláže byly o kus dál, směrem k letišti,. a žádnou jsem neměla čas navštívit. Terst sám o sobě se mi moc líbil, měl v sobě cosi, připomínající rakouská města. Inu, habsburská monarchie.

Pozoruhodný silvestrovský zážitek,

Už mám termín přehlídky v kalendáři.Doufám,že tentokrát mě to vyjde a přijedem s Maruškou zhlídnout přehlídku.

Hezký článek o městě, o kterém jsem chtěl také psát, ale z jiného pohledu než ryze poznávacího. V současné době tam probíhá hudební festival od 17.července do 8.srpna - http://www.festivalkrumlov.cz/, který je velmi dobře obsazený. Máme v blízkosti Krumlova přátele a jezdíme společně na společné sportovní volejbalové a tenisové srazy + jedno odvětví, o kterém napíšu také tip na výlet :-)

Pokud jde o rok 1947, zřejmě tehdejší nedostatek vody ovlivňuje celý můj život. Zvykla jsem si na něj a nikdy jsem neměla potřebu moc pít. :-) To ovšem zdaleka neznamená, že je to dobře. Snažím se dohánět rozumem, co mi nebylo dáno do vínku.

Je zcela zjevné, že stárneme od chvíle, kdy se viditelně narodíme. Asi devět měsíců většinou tak či onak "vznikáme". Vzhledem k tomu, že zřejmě nikdo z nás nežije tak, abychom udrželi své tělesné schránky v optimálním stavu co nejdéle, jsou všechny podobné výzkumy dobré tak akorát pro kočku, nejsou-li doslova pod psa. V nějaké takové studii přišli na to, že naše ledviny jsou "projektovány" na nejméně 600 let. Někteří je stihnou zlikvidovat podstatně rychleji. Možná to má nějaký důvod. Ten by nás měl zajímat, ale předtím zavíráme oči i uši. A dobře nám tak. Přijde mi humorné, jak pořád bádáme, přitom už před dávnými lety bylo všechno důležité objeveno, jen my si myslíme, že tehdy nebyli naši předkové dostatečně na výši, abychom jim přáli sluchu.

Znám od řady městských známých, že jejich děti chtěly jezdit a také pak většinou krátce jezdily na koni. Je to taková dětská touha. Málokdo s tím ale také spojuje opravdovou péči o koně, která je náročná. Kdo ale koním "propadne", jako jedna moje mladší kolegyně, je ochoten, právě tak jako pejskům či kočkám a dalším, jim mnohé obětovat včetně dovolené.

Také souhlasím. Jen škoda, že se mi do toho vloudil konec Pražského jara, stávky a nástup normalizace. Jako studenti jsme to hodně prožívali, já rozhodně, a stálo mě to nervy a spánek.

Mám ráda starou Prahu, na fotografiích je vidět, jak časem rozkvétala.

Je to zajímavá stopa, možná, že moderní kriminologie to vyřeší. Jde o literárně vděčné téma podobně, jako naše nevyřešená prvorepubliková vražda Vranské.