Moc pěkně zdokumentovaná první návštěva Prahy. Musím se přiznat, že si tu svou vůbec nepamatuji.

Věrko, děkuji za seznámení, v těchto končinách jsem nikdy nebyla a tak jsem spolu s vámi alespoň na chviliku nahlédla cestou po okolí po kraji, který vás zaujal.

Blanko, sbírat pochvaly - to zní krásně. Většinu z nás chvála taky potěší. Mě tedy zejména tehdy, když něčemu věnuji velké úsilí, které vede k dobrému, nebo dokonce skvělému výsledku. Ty ode mne dnes získáváš velkou pochvalu nejen za tuto dnešní glosu, ale za veškeré Tvoje články zde publikované.

Nějaké divné jídlo na fotografiích a co ta ubohá myška? Nechápu a dobře mi u toho není. Teď by mi nechutnalo asi nic,

Maruško, paráda pobavila jsi mně. Takhle krásně převést malér z kuchyně do básně, to se Ti povedlo. :-)

Moc se mi to líbí, ale při své výšce bych musela tak 20kg shodit, abych nevypadala jako hřib ?

Nějak tomu nerozumím. Příští rok budu mít 53 let a odpracováno 35 let. Stihl jsem přitom vystudovat VŠ a do důchodu mohu jít až v 65-ti letech. 35 let práce může odvést každý zdravý jedinec. Je třeba ženám započítat mateřskou a rodičovskou dovolenou do doby rozhodné.

Zájem mám a doufám, že to vyjde,

Moc mě to mrzí, ale zažila jsem něco podobného, také jsme věřili , že se kocourek/Čamsa/vrátí,neboť se někdy vrátil i za tři dni,ale jednou jsme čekali a on už nikdy nepřišel. Je to život , ale hodně to bolelo. Od té doby už žádnou kočičku nechci, ale máme psa.Budu Vám držet palce ,ať se zatoulaná kočička vrátí......ale už tomu moc nevěřím.....

Ono stačí si přečíst příbalový léták u prášků na cholesterol, aby ochota je užívat dosáhla bodu mrazu.

V Českém ráji jsem byla, ale v Českém Švýcarsku ne - takže moc děkuji za milé přiblížení *

Reagovala jsem na jeden clanek o korone ...cim vice nekazne tim vice nakazenych...tolik minusovek jsem necekala, asi jsem trefila do cerneho.

Maruško, díky za krásný a dojemný příběh.

Těžká věc.... Viděl jsem před lety pár takových "slumů" na Spiši docel zblízka. To nelze moc ovlivnit nebo kontrolovat. To jsou středověké enklávy kde neplatí zákony, předpisy, normy ani zvyklosti mainstreamové společnosti...

Moc milý článek, mám hodně identických vzpomínek na školní léta. Také jsem měla radši tělocvik na hřišti nebo na kluzišti, a bavily mě pozemky i dílny, navíc jsme tam získali určité pracovní návyky. Ohledně školní jídelny jsem nebyla vybíravá, problém spíš byl v tom, že jsme ztráceli ty pidistravenky. Bohužel má škola je již dáno zbouraná.

S horaly vždycky soucítím, jejich život nebyl nikdy lehký. Díky za článek, který je bohužel velmi aktuální, protože ani po letech se obyvateké Náhorního Karabachu nedočkali svobody, která je jim v horách jinak vlastní.

Hani, nesmíme padat. Za nedlouho nebudeme smět ani na židli. Když lezu po stromech , úplně se vidím dole ( neudržím se rukou, praskne špršle ( už dvě praskly). Nejsi střevo, jsi naše aktivní íčkařka..

Opustit byt ve kterém jste prožila krásný a plnohodnotný život , je dost obtížné.Hlavně pro to , že při výměně bytu narazíte na podvodníky a to se u nás děje beztresně.Pak skončíte v domově ,kde se musíte spokojit s postelí a vůbec nemáte žádné soukromí.Je to ostuda .

To je přesně to, co potřebujeme, uvědomit si, že nikdy není tak zle, aby zase nemohlo být dobře. Ale musíme se o to aspoň trochu přičinit podle svých schopností a možností. Dík!

Turistika - mor pro cyklistiku. Petře D. to je stejný nesmysl, jaký jste napsal vy. Mám elektrokolo a jela jsem po cyklostezce. Přede mnou řádek pěších. Začala jsem je předjíždět, když těsně přede mnou vykročila jedna žena, do té doby mně krytá postavou jednoho muže, přímo do cesty. Měla jsem co dělat, abych se jí vyhnula a obě jsme neskončily v příkopě. Další příklad - opět na cyklostezce. Pár ve středním věku - žádní mlaďoši - na inlajnech. Na hlavách helmy, na uších sluchátka, jedou si vedle sebe a do rytmu jízdy se rozhánějí rukama. Kola v protisměru, zvonek neslyšeli, předjet se dlouho nedali. P.S. Jsem cyklistka i turistka, a vím, že hloupí a beohlední lidé se motají mezi muži i ženami a ve všech sportech.